„Cíl je zemřít se vzpomínkami, ne se sny.“ (neznámý autor).
Termín prokrastinace vznikl z latinského pro-crastinus, tedy patřící zítřku. Prokrastinací označujeme neustálé odkládání úkolů a povinností. Kdo by to neznal, že? Do něčeho se vám nechce, tak to raději necháte na zítra. A následující den si řeknete tutéž větu. Příkladem prokrastinace je i neustálé posunování ranního budíku.
S ubíhajícím časem, ale začnete mít výčitky svědomí, neustále máte úkol na paměti, myslíte na něj, jak začnete, jakmile doděláte tu či onu činnost. Jenže ne, a ne se donutit. Po delší době již začínáte z toho začarovaného kruhu být otrávení a původní skvělá myšlenka či vize, vyhasnula. Nebo úkol necháte zcela na poslední chvíli, a ještě se utěšíte myšlenkou, že pod stresem se vám pracuje nejlépe.
Co není prokrastinace.
Prokrastinaci si nemůžeme plést s leností. Líný člověk se úkolům vyhýbá vědomě, skutečně nechce nic dělat a je s tím stavem spokojen.
Prokrastinaci nemůžeme zaměňovat ani za odpočinek. U odpočinku síly nabíráme. U prokrastinace ztrácíme. Prokrastinátor by chtěl něco dělat, ale nedokáže se k tomu přemluvit. Rád by něco dokázal, ale neví jak na to. Při nicnedělání má špatný pocit.
Co nám brání žít naplno?
Prokrastinace je klíčovou překážkou k tomu, abychom prožili život naplno. Lidé na konci života totiž litují toho, co neudělali. Prokrastinace nám brání využívat čas efektivně a tvořit něco smysluplného.
Jak si poručit a poslechnout se?
Produktivita se dá naučit. Chce to jen trpělivost, správné řízení času a umět správně určovat priority. V boji s prokrastinací pomáhá také ukončení zlozvyků, například multitaskingu. O tom si řekneme v některém z příštích článků.